Měď přirozeně tmavne a reaguje s okolním prostředím. Zde najdete doporučení, jak šperky šetrně čistit, skladovat a jak zpomalit změny povrchu.
Měď patří mezi kovy, které přirozeně reagují s okolním prostředím. Při kontaktu se vzduchem a pokožkou postupně tmavne. Jde o přirozený proces a vlastnost materiálu.
Povrch měděných šperků může časem získat hlubší odstín nebo jemnou patinu. Při kontaktu s potem se může na kůži objevit tmavší nebo nazelenalá stopa. Nejde o vadu ani poškození, ale o reakci mědi s přirozeným prostředím pokožky. Zabarvení je dočasné a lze jej smýt vodou a mýdlem.
Měděné šperky doporučuji odkládat při delším kontaktu s vodou, při vaření, sprchování a při práci s čisticími prostředky. Vlhkost a kyselé prostředí urychlují změnu povrchu.
Pro běžnou údržbu stačí suchý nebo lehce navlhčený měkký hadřík. Pokud chcete vrátit světlejší odstín, lze povrch jemně přeleštit hadříkem nebo přípravkem určeným pro měď. Čistěte bez tlaku, aby nedošlo k poškrábání.
Pro zpomalení tmavnutí je vhodné skladovat měděné šperky v suchu, ideálně odděleně a v uzavíratelném sáčku, který omezuje přístup vlhkosti a vzduchu.
U citlivé pokožky může měď vyvolat lokální podráždění. V takovém případě je vhodné nošení omezit nebo šperk nenosit přímo na kůži.
Dlouhodobé nošení měděných šperků nepředstavuje pro zdravého člověka zdravotní riziko. Vznik pravé měděnky je při běžném používání šperků nepravděpodobný.